Pár slov o strachu

Tohle je z knihy Hluboké rány v duši ( uzdravování duše po prožitku strachu a utrpení )od Deepaka Chopry. Pár slov o strachu...

"Rád bych hovořil o každém z příznaků v anatomii strachu odděleně, poněvadž uzdravování se liší podle toho, ve kterém stadiu úzkostí se člověk nachází a podle jeho individuální reakce na pocit strachu".

Šok a otupělost: Mysl se obvykle chrání tak, že hrozby zvenčí přehlíží a potlačuje. Dokonce i v případě předvídatelného problému – jako je například srdeční choroba u člověka, který nikdy necvičí, kouří a jí tučná jídla – je informace, že trpí možná smrtelným onemocněním vždy šokující. Dosud jeho mysl úspěšně setrvávala v klidu. Ale pak se velký nápor stresu, který byl tak dlouho udržován pod pokličkou, provalí naráz a se vším všudy. Napětí je příliš velké, než aby bylo možné ho vstřebat. Jen ponořením do otupělosti se mysli na chvíli podaří přehradit cestu povodni, která se blíží. Přirozený tok času však období šoku a otupělosti ukončí. Zadržované energie hněvu, strachu a žalu se chtějí dostat ven. Přesto je člověk schopen přerušit přirozený běh věcí úmyslným setrváváním v otupělosti. Na určité úrovni vědomí se může rozhodnout, že odolávat náporu je jediný způsob přežití. Výsledkem je, že vnitřní svět se stává velmi omezeným.

Bezmocnost a zranitelnost: Poté, co původní šok odezní, se u většiny z nás mysl snaží obnovit starý způsob obrany, ale ten už často nefunguje. Když totiž zjistíte, že nemáte prostředky, jak se bránit proti vlastnímu strachu, začnete se cítit zranitelní. Z mnoha důvodů je tento pocit zdravý. Poukazuje na fakt, že nejste odtrženi ani sami od sebe, ani od ostatních. Ale s pocitem bezmoci se velmi těžko žije. Sám o sobě vyvolává dojem ohrožení a mysl se usilovně snaží znovu nastolit kontrolu.

Panika: Pokud se vám nepodaří obnovit kontrolu nad vlastním životem, nastává další stadium a tím je panika. Panika přichází, jestliže je mysl zatížena úzkostmi do takové míry, že veškeré souvislosti zmizí. Ve vaší mysli řádí strach, dělá si, co chce a bourá všechny překážky v cestě. Takové totální rozpuštění jakýchkoli spojitostí trvá jen krátkou dobu. Přestože je panika jednou z nejhorších zkušeností, jaké můžete prožít, je to téměř vždy pouze dočasný stav. Systém mysl-tělo je uspořádán tak, aby byla za každou cenu znovu nastolena rovnováha. Záchvaty paniky, které se u některých lidí dostavují bez vnějších příčin, a vůbec všechny záchvaty úzkosti, vycházejí z paměti minulých traumat. Spouštějí je představy, které jsou vyvolány v mysli, ale nám se zdá, jakoby se odehrávaly ve skutečnosti. A pak se spustí řetězová reakce strachu.

Hněv: Může být primární emocí, ale ve světě strachu se stává prvkem obrany. Za prvé vám dodá pocit, že máte vše opět pod kontrolou. Bez pocitu kontroly nad věcmi a situacemi propadají někteří lidé naprosté panice. Za druhé emoce směřují ven, k vnějšímu nepříteli. Musíte si uvědomit, co je vaše primární emoce, abyste ji mohli uvolnit.

Úzkost: Chronický strach, který vás budí v noci a bez varování napadá v běhu všedních dnů, se nazývá úzkost. Je to jedna z nejrozšířenějších forem utrpení v naší společnosti. Člověk může úzkost pociťovat v menší míře jako neustálou nervozitu a napětí anebo akutně, když je zaplaven hrůzou bez jakéhokoliv zjevného důvodu. V okamžiku, kdy strach ustoupí a pomine tak jeho naléhavost, stává se úzkostí. Ta přichází zevnitř a je založena na paměti. Kořeny má v našich prvotních reakcích na fyzické nebezpečí a často se pojí s vnějšími událostmi.

Deprese: Skrývá v sobě prvek strachu a úzkosti. Deprese je trýzeň namířená proti sobě samému. Odhlédneme-li od všeobecného posuzování, můžeme depresi považovat za poslední bariéru proti strachu. Lidé v depresi jsou na konci svých sil a chtějí vše vzdát. Někteří z nich se skutečně uchýlí k tomuto kroku a pokusí se svůj život ukončit. Ale než se dostaneme do tohoto stadia, prožíváme depresi jako poslední ochranné pásmo, ve kterém mysl hledá úkryt, celkové fungování systému je sníženo na minimum a poskytuje jen tolik životní síly, kolik je potřeba, aby bylo zabezpečeno přežití.

Jak tedy můžeme nejlépe zvládat všechny podoby strachu? Nezáleží, ve kterém stadiu se právě nyní nacházíte, strach může být vždy uvolněn a rozpuštěn. Nejprve vyjděte z ulity a začněte mluvit, svobodně a otevřeně o tom, jak pociťujete své obavy. Pokud se vám to zdá téměř nemožné, protože vás učili, že strach je znakem slabosti, mluvte právě o tomhle. Pocity viny a hanby jsou velikou překážkou. Srovnejte se se svým strachem a vnímejte jeho tělesný pocit. Představte si, že tento vjem má své kořeny v předchozích energiích, které se po dlouhou dobu jen ukládaly. Požádejte je, aby odplynuly z vašeho těla. Podporujte jejich odplavování tak dlouho, dokud všechna energie, která je připravena vaše tělo opustit, neodejde. Je dobré procítit strach jako tělesný vjem. Pokud se soustředíte na vnímání pocitů strachu na fyzickou, tělesnou úroveň, přesunete ho pryč z oblasti mysli. Hlas strachu je nesmírně přesvědčivý, ale jeho slova jsou spojena s reakcemi těla. Je jednodušší je uvolnit takto, než ve formě myšlenek. Nejprve je třeba lokalizovat vaše pocity strachu v těle. Většinou máte napjaté svalstvo. Někdy máte pocit, že končetiny jsou buď slabé nebo velmi těžké. Soustřeďte se na zrychlený puls, cokoli, co pro vás znamená mít strach či pociťovat úzkost. Když si například vzpomenete, jak vás něco vystrašilo, také vaše mysl i vaše tělo znovu prožije onu situaci. A místo pouhé vzpomínky s sebou přinese i symptomy, které jste tehdy pociťovali. To známé studené bodnutí strachu se vrátí. Strach a úzkost spouští množství myšlenek, ovšem pokud se budete zabývat jen jimi a nezbavíte se již nepotřebné energie, nepocítíte trvalou úlevu. Potom požádejte nechtěnou energii, aby odešla. Je to možné provést více způsoby – hlubokým, klidným dýcháním, vydáváním zvuků, pohyby, nasloucháním svému nitru........atd.